Malé zamyšlení k výročí okupace 68

K roku 68 se čím dál tím víc šíří kontroverze.

V posledních dobách se vyrojily hlavně konspirátoři, kteří ať v pláštích vlastenců, či neostalinistů se snaží bagatelizovat rok 68 jako jakési osvobození před nástrahami, které snad měly přijít nakonec až po roce 89.

Problematiku devadesátek ale zde nebudeme probírat..

Na druhé straně roste řada lidí, kteří trhají na toto výročí ústavu, polili rudou barvou pomník osvoboditelů maršála Koněva apod.. 

Neslučoval bych osvobození od nacismu a rok 68 a určitě bych nevyužíval osobní antipatie k prezidentovi a vládě ke zneužití piety. 

Jsou to pro mě oboje projevy extrémního názorového postoje, které nepodporuji a je irelevantní v této chvíli jaký mám jako liberální levičák názor na současnou hlavu státu, nebo na korporátní vládu oligarchy. 

Například se někdo jal vysvětlovat, pro mě neakceptovatelným způsobem, že okupační vojska v roce 68 se chovala slušně a občané měli dosti demokratického prostoru tím, že zveřejnili fotografii, jak nějaký občan dává železnou tyč mezi pásy tanku a ptali se, zda by si toto občané mohli dovolit, když přijely do Prahy vojska Wehrmachtu. Jiní zase na to šli od jiného lesa:

"AMERICKÁ ARMÁDA VE VIETNAMU, KOREI, SÚDÁNU, KENI, RWANDĚ, ETIOPII, SOMÁLSKU, NIGÉRII A IRÁKU ZNÁSILŇOVALA JAK SE JIM ZACHTĚLO, VIDĚLI JSTE TO SNAD U VOJÁKŮ RVHP V ROCE 68?"

Skvělý argument znásilnění humánního socialismu..

Kapitalismus už několik let se snaží využít rok 68 k obhajobě jeho humánní tváře, schovává se tak za demokracii, kterou se naopak tehdy snažili liberální socialisté nastolit...
Nicméně ale v podstatě rok od roku se jim to podkopává čím dál hlouběji, protože ono totiž z počátku stačilo ukázat jen naštvané davy a krví zbrocené vlajky..

Jenže při hledání rok od roku dalších a dalších obrazů a reflexí té doby se lidé dostávají i k myšlení té doby a k názorům, stejně jako k důvodům, a tak zvídavému Českému občanovi je čím dál tím více nejasné jakou to má souvislost s oslavami "kapitalistické demokracie"...
Takže paradoxně si kapitalistické zřízení na sebe upletlo bič v podobě každoroční oslavy socialismu s lidskou tváří a myšlenek jara, nebo chcete li závěrů Lednového sjezdu.

Co má společného kapitalismus a elitářský socialismus?

Jaký může mít skutečný zájem kapitalistický stát, který pošle pod pláštěm demokracie do toho rozvojového svá vojska?

• Tyto zájmy jsou zájmy především předních kapitalistů, například nerostné suroviny, na které si dělají zálusk převážně domácí firmy podporující kampaně jednotlivých politiků o těchto zahraničních intervencích rozhodující..

Jaký zájem mohl mít elitářky socialistický stát posílající někam svá vojska?

• Tento zájem byl zájmem elitních skupin upevňujících především své vlastní postavení v dané socialisticky elitářské zemi. Jednak to jsou obavy ze změn. Touto změnou se hlavně rozumí změna k socialismu demokratického typu, která by mohla otřást pozicemi v celé soustavě, včetně jejich státu.
• Změna ke kapitalismu je pak možná, ale za předpokladu, že tyto elity natolik upevnili svá postavení a natolik zbohatly, že to klidně pustí a začnou podnikat a pronikat bezpečně do nových struktur.
• Intervence v rozvojových státech jsou pak zpravidla klasické hlídání sfér vlivu.

Co je to ale ten společný, nebo stejný princip kapitalismu a elitářského socialismu? 

Myslím tím z pohledu neurofyziologie. 

Co se odehrává v člověku, který se zařadí do společnosti typem "Já"?

"Já" budu nahoře kariérista, "já" budu chodit do vybraných obchodů jen pro stranické špičky, "já" budu král večírků, "já" si budu stavět vily a slibovat socialismus. 

"Já" budu mít svoje včeličky, válet se z holkou z plakátu v bazénu a včeličky na mě budou hákovat a množit můj med.

"Já" tam patřím, do té společnosti za ty kaviáry, za ty stříbrné podnosy, za ta violoncella, klavíry, smokingy. 

"Já" znám jazyky a přečtu kde co, protože mám čas, protože za mě dělají jiní, abych na to vše měl čas a udělal tak hradbu těm, kdo nemají čas a prostředky ("já" jim je kradu).

"Já" mám čas a peníze na ozdravné kůry, na vyváženou a zdravou biostravu, na posilovny a osobní trenéry. 

"Já" jsem tělesně i duševně vyzrálý, navenek krásný a "já" tak vysávám energii všem ostatním..

Co se neurofyziologicky odehrává v takovém člověku, jaké hormonální koktejly přitom do svého těla vylučuje, kterými ukájí své nadpřirozené potřeby, na čem je to závislý, že je ochoten obejít ostatní, zalhat, zničit a ničit druhé, kolegy, nebo rovnou celou přírodu, národy, ekologii, bez viny, bez výčitek? 

Jaký hormonální koncert se v něm musí odehrávat, že mu to dělá takové blaho, že mu to vše za to stojí?

Chtělo by se to trochu podívat na "nemoc z kapitalismu a kariérismu" a je zcela jedno, zda se to odehrává v totalitním socialismu, nebo rádoby demokratickém kapitalismu.  

V kapitalismu rostou "lidé majetku" a vytváří svou vlastní elitní skupinu, která pod pláštěm boje za demokracii a její hodnoty nadřazuje své zájmy a potřeby nad ostatní.

V elitářském socialismu rostou "lidé funkcí", tito lidé vytváří jakousi novou elitu a pod pláštěm boje za proletářské cíle jí nadřazují nad zájmy a potřeby ostatních.

Důsledkem toho jsou zničené životy, ekologické katastrofy, hladomory, války, osobní frustrace, civilizační psychózy, týrané ženy a děti.

Mé zamyšlení nad rokem 68 se tedy ubralo cestou kdo a kam vojska vysílá a proč, přičemž to proč dostalo opravdu rámec rozvinutější úvahy. Možná mají pravdu vlastenci s neostalinisty v tom, že v roce 68 zde vojáci neznásilňovaly ženy a je z historie známé, že se tak dělo téměř všude, kam noha Amerického vojáka vstoupila, ostatně proto také je zcela adekvátní srovnávat princip kapitalismu a elitářského socialismu. 

Cožpak však ale neexistovaly gulagy za Stalina? Cožpak se neobnovili v jisté míře za Brežněva? 

O tom se ale zase oni nikdy nezmíní.. 

Ze své zkušenosti už dávno vím, že každá strana si nastavuje historii podle toho, jak se jim hezky leskne, proto jsem levicový demokrat, protože jsme objektivní a asi ani není lepší cesta, než ta objektivní a demokratická.. 

-MU