Marxismus a Africká literatura

MARXISMUS A AFRICKÁ LITERATURA

Abychom ocenili význam marxismu pro porozumění africké literatuře, je třeba jasně definovat, co to je a jak se to projevuje v africké literatuře a budoucí dopad na post-koloniální literaturu v Africe. Marxismus je ekonomický a sociální systém založený na politických a ekonomických teoriích Karla Marxe a Friedricha Engelse. 

Mezi základní zásady marxismu patří veřejné vlastnictví výrobních prostředků, distribuce a výměna stejných distribučních prostředků. Marxismus věří, že útlak mužů lidmi je důsledkem nespravedlivého rozdělení zdrojů, které kapitalistická společnost není schopna udržet. Marx prohlásil, že historie je chronologií třídních bojů, válek a povstání.

V "Směrem ke kritice Hegelovy filozofie práva" Marx říká: "Náboženství je vzdech utlačovaného stvoření, pocit bezcitného světa a duše v rámci bezduchých okolností."

Marx označil dělnickou třídu nebo proletariát za skutečnou revoluční třídu, univerzální povahy obeznámenou s univerzálním utrpením. Post-koloniální literatura v Africe byla spojována s rozčarováním ze strany lidí kvůli selhání nového černého vedení při plnění ideálů osvobození. Toto rozčarování se projevilo ve fikci spisovatelů jako keňský Ngugi waThiong'o, Mongo Berti z Mali, Ousmane Sembene ze Senegalu.

Je to post-koloniální literatura, která byla ovlivněna dějinným procesem od okamžiku kolonizace do současnosti. Mezi jeho hlavní charakteristiky patří boj proti odcizení a obnovení spojení mezi domorodými lidmi a místy prostřednictvím popisu, vyprávění a dramatizace. 

Zabývá se také prosazováním kulturní integrity a obnovuje hrdost na praktiky a tradice, které byly za kolonialismu systematicky degradovány.

Dalším rysem spojeným s post-koloniální literaturou je to, že se snaží revidovat historii ze způsobu, jakým ji kolonizátoři vykreslili jako existující "mimo historii" v neměnných, nadčasových společnostech, neschopných postupovat nebo se rozvíjet bez jejich zásahu a pomoci.

Centrem post-koloniální africké literatury je její identifikace s rolníky a obyčejnými dělníky, kteří jsou považováni za nižší kastu sociálního žebříčku a za ty, kteří trpí v rozmarech kapitalistického systému.

Literatura satirizuje nenasytnou touhu nového černého vedení po hromadění bohatství a jeho partnerství s bývalými kolonizátory, nebo imperiálními silami při pokračujícím vykořisťování obyčejných lidí.

Ocenění a porozumění marxismu se odhalí, že většina post-koloniálních spisovatelů má sklon k socialismu, nebo marxismu jako ideologický všelék k problémům globalizovaných i místních dopadů sociální patologie v post-koloniálním prostředí.

Marxismus se tak stává zásadním východiskem pro autory jako Ngugi wa Thiong'o v "Matigari", "Okvětní lístky krve", "Ďábel na kříži" nebo "Vezmu si, když chci", a Sembene Ousmane v "Božích kouscích dřeva". Všude zde se píše o obyčejných lidech, rolnících, dělnících nebo proletariátu, ti se dostávají do centra pozornosti.

Společné úsilí, ze kterých se postavy vyvinou při zvyšování svého vědomí a v revolučním duchu usilujícím o změnu systému, je synonymem diktátu marxismu, který obhajuje vlastnictví výrobních prostředků pracujícími. Porozumění marxismu je proto předpokladem analýzy většiny post-koloniální literatury.

Kritika africké literatury zůstala pro nás tak trochu nepoznána, divoké debaty zuří jinde. Pohybovala se mezi konzervativními a poněkud eurocentristickými příspěvky kritiků, jako je Dan Izevbaye z Nigérie, nebo Eustace Palmer of Freetown, černý nacionalista z Chinweizu a jeho spolupracovníků (což není opravdu pro nás ten správný objektivní pohled).

Na afrických univerzitách ale vznikají již významné příspěvky z marxistické kritiky od učenců jako Claude Aká, Onafume Onoge, Grant Kamenju, Biodun Jeyifo a Tunde Fatunde. 

Přichází tedy konečně čas na podhoubí vlastní marxistické rozvinuté literární tvorby africké intelektuální avantgardy, která ji historicky staví jak v rozvíjejícím se proudu marxistické interpretace, tak v africkém literárním díle.

Ukážeme si malou ukázku..

"Kinwga Kamencu: Krev jako zrcadlo africké revoluce -Okvětní lístky krve" 

Toto dílo se nejvíce blíží "surovému marxismu" a je pozoruhodné, že Kamencuové odkazy na marxistickou autoritu nejsou jen omezené na samotného Marxe a na materialismus a empirickou kritiku, což je tak trochu "starý klobouk", pokud jde o současnou intelektuální debatu. Zajímavé je, že Kamencuová se ve své práci v mnohém se odkazuje na starší román Petals of Blood (1976).

Petals of Blood je román, který napsal Ngũgĩ wa Thiong'o a poprvé vyšel v roce 1977. Příběh se odehrává v Keni hned po nezávislosti a sleduje čtyři postavy - Munira, Abdulla, Wanja a Karega - jejichž životy jsou propleteny kvůli Mau Mau povstání. Aby unikl městskému životu, každý ustoupí do malé pastorační vesnice Ilmorog. Jak román postupuje, postavy se zabývají dopady vzpoury Mau Mau a také s novou, rychle se rozvíjející Keňou.

Román se z velké části zabývá skepticismem změn po kenžském osvobození od Britské říše a zpochybňuje, do jaké míry svobodná Keňa pouze emuluje a následně udržuje útlak během své doby jako kolonie. Další témata zahrnují výzvy vůči kapitalismu, politiky a účinky westernizace.

Akinwande Oluwole Babatunde Soyinka, známý jako Wole Soyinka je nigerijský dramatik , básník a esejista . On získal 1986 Nobelovu ceny v literatuře , první Afričan který byl ctěn v této kategorii.

Soyinka se narodila v Ybeubské rodině v Abeokutě. V roce 1954 navštěvoval Government College v Ibadanu, následně University College a University of Leeds v Anglii. Po studiu v Nigérii a Velké Británii pracoval v Royal Court Theatre v Londýně. Dále psal hry, které byly produkovány v obou zemích, v divadlech a v rádiu. Vzal aktivní roli v Nigérii a v jejím boji za nezávislost na Velké Británii. V roce 1965 se chopil studia vysílacího rozhlasu v západní Nigérii a vyslal požadavek na zrušení regionálních voleb v západní Nigérii. V roce 1967 byl během nigerijské občanské války zatčen federální vládou generála Yakubu Gowona a na dva roky uvězněn. 

Soyinka byl silným kritikem po sobě jdoucích nigerijských vlád, zejména mnoha vojenských diktátorů země, jakož i dalších politických tyranií, včetně mugabského režimu v Zimbabwe. Hodně z jeho psaní se zabývalo "Utiskující botou a irelevancí barvy nohy, která ji nosí".

Během režimu generála Sani Abachy (1993-19998) Soyinka utekl z Nigérie na motorce cestou "NADECO". Abacha mu později udělil trest smrti "v nepřítomnosti". S obnovením civilní vlády v Nigérii v roce 1999 se Soyinka vrátila do svého rodiště.

V prosinci 2017 získal Evropskou divadelní cenu v kategorii "Zvláštní cena" ,udělenou někomu, kdo "přispěl k realizaci kulturních akcí, které podporují porozumění a výměnu znalostí mezi národy". 

Oba Soyinka kritizuje soudobou avantgardní a politickou scénu za sklon k černému nacionalismu jako náhradu za třídní analýzu a za falešně zjednodušující africké vs. evropské dichotomie (zejména to zmínil ve hře Smrt a královský jezdec).

• 1973: čestný D.Litt, University of Leeds [62]
• 1973-74: Overseas Fellow, Churchill College, Cambridge
• 1983: zvolen čestným členem Královské literární společnosti [63]
• 1983: Anisfield-Wolf Book Award , Spojené státy americké
• 1986: Nobelova cena za literaturu
• 1986: Cena Agip za literaturu
• 1986: Velitel Řádu Spolkové republiky (CFR).
• 1990: Bensonova medaile z Královské literární společnosti
• 1993: čestný doktorát, Harvardská univerzita
• 2002: Čestné společenství, SOAS [64]
• 2005: čestný doktorát na Princetonské univerzitě [65]
• 2005: udělil titul vedoucího Akinlatunu v Egbalandu od Oba Alake z klanu Egor z Yorubalandu . Soyinka se tím stala kmenovým aristokratem, který měl právo používat titul Yoruba Oloye jako před nominální čest . [66]
• 2009: Cena Zlatá deska Akademie úspěchů [67]
• 2013: Anisfield-Wolf Book Award, Celoživotní úspěch, Spojené státy americké [68]
• 2014: International Humanist Award [48] [49]
• 2017: Připojuje se k University of Johannesburg , Jihoafrická republika, jako významný hostující profesor na Fakultě humanitních věd [69]
• 2017 "Zvláštní cena" evropské divadelní ceny [16]
• 2018 University of Ibadan přejmenovala své umělecké divadlo na divadlo Wole Soyinka. [70]
• 2018: čestný doktorát, Federální zemědělská univerzita Abeokuta (FUNAAB). [71]

Práce

Hraje

• Keffiho narozeninový dárek (1954)
• Vynález (1957)
• Obyvatelé bažin (1958)
• Kvalita násilí (1959) [72]
• Lev a klenot (1959)
• Zkoušky bratra Jera
• Tanec lesů (1960)
• Břemeno mého otce (1960)
• Silné plemeno (1964)
• Před zatemněním (1964)
• Kongi's Harvest (1964)
• Cesta (1965)
• Madmen and Specialists (1970)
• Bacchae of Euripides (1973)
• Camwood on the Leaves (1973)
• Jeroova metamorfóza (1973)
• Smrt a královský jezdec (1975)
• Opera Wonyosi (1977)
• Requiem pro futurologa (1983)
• Šedesát šest (krátký kus) (1984) [73]
• Hra obrů (1984)
• Childe Internationale (1987) [74] [75]
• Zia s láskou (1992)
• Detainee (rozhlasové přehrávání)
• Scourge of Hyacinths (radio play)
• Beatification of Area Boy (1996)
• Doklad totožnosti (rozhlasová hra, 1999)
• Král Baabu (2001)
• Etiki Revu Wetin
• Alapata Apata (2011)

Romány

• Tlumočníci (1964)
• Sezóna Anomy (1972)

Povídky

• Příběh dvou (1958)
• Egbe's Sworn Enemy (1960)
• Zřízení Madame Etienne (1960)

Paměti

• Muž umřel: Vězeňské poznámky (1972)
• Aké: Roky dětství (1981)
• Ibadan: The Penkelemes Years: memoir 1946-65 (1989)
• Isara: Cesta kolem eseje (1990)
• Musíte se umístit na Dawn (2006)

Sbírka básní

• Telefonní konverzace (1963) (objevil se v Africe v moderní poezii)
• Idanre a jiné básně (1967)
• Velké letadlo havarovalo na Zemi (původní název Básně z vězení ) (1969)
• Raketoplán v kryptě (1971)
• Ogun Abibiman (1976)
• Mandela Země a jiné básně (1988)
• Brzy básně (1997)
• Samarkand a další trhy, které jsem znal (2002)

Eseje

• Směrem k opravdovému divadlu (1962)
• Kultura v přechodu (1963)
• Neo-tarzanismus: Poetika pseudo-přechodu
• Hlas, který nebude umlčen
• Umění, dialog a pobouření: Eseje o literatuře a kultuře (1988)
• Z dramatu a afrického pohledu na svět (1976)
• Mýtus, literatura a africký svět (1976) [76]
• Blackman a závoj (1990) [77]
• Krédo bytí a ničeho (1991)
• Břemeno paměti - Muzeum odpuštění (1999)
• Klima strachu ( BBC Reith Lectures 2004 , audio a přepisy)
• Nový imperialismus (2009) [78]
• Afriky (2012) [79] [80]
• Beyond Estetics: Use, Abuse and Dissonance in African Art Traditions(2019)

Filmy

• Kongi's Harvest
• Kultura v přechodu
• Blues pro prodigal